Opožděné deníčkové postřehy z Portugalska

Ještě tady máme pár posledních vzpomínek:
Pondělí 6. 2.
Vzbudila jsem se o půl deváté a zjistila jsem, že všichni jsou po neděli nemocní, a tak doma zůstávalo 5 lidí. Po jedenácté jsem vyrazila do práce, bohužel sama, protože Anet se taky necítila dobře. Popřála jsem tedy holkám hodně štěstí a ať jim je lépe a šla jsem.
Když jsem dorazila do práce, šla jsem rovnou na oběd a hned pak za dětmi do družiny. Děti se ptaly, proč jsem tam dnes jenom já, tak jsme si povídali přes Google překladač a nějak jsem jim vysvětlila, že moje kamarádka je zkrátka nemocná.
S dětmi jsem si různě hrála, hráli jsme uno, karty (naučili mě novou hru, která se jmenovala FISH), hráli jsme pexeso a taky puzzle, učili mě nová portugalská slovíčka a já zase je nějaká česká. Pak jsem s nimi šla ven. Mají krásnou zahradu, kde jsme si společně s dětmi všichni zahráli fotbal. Děti jsou tam velmi aktivní a stále něco dělají. Po nějaké době si ti větší šli dělat domácí úkoly. S tím jsem jim bohužel nemohla nijak pomoct, tak jsem byla s menšími. Jakmile bylo 17:30, končila mi pracovní doba a já se mohla rozloučit, obejmout děti a pomalu se vracet domů. Leona Klimánková.
Středa 8. 2.
Je středa 8 hodin ráno a já vstávám. Snídani si balím na cestu a vyrážím do školky. Po cestě mě překvapí studený vítr a chladnější počasí než o den dřív. Ve školce se mi zdálo, že postýlky začaly děti chystat nějak brzo, a já nevěděl, proč. Nakonec jsem zjistil, že jdeme ven a budeme se vracet až na oběd.
Šli jsme přes školu, která měla různé věkové kategorie, možná byla podobná jako náš víceletý gympl. Došli jsme k pánovi, který dětem ukázal jelena a srnky, o něž se staral. Dětem ukázal jelení parohy a vyprávěl jim něco, čemuž jsem já tradičně nerozuměl. Pak jsme se vrátili, děti se naobědvaly a šly spát. Měly za sebou delší procházku, a tak usnuly nezvykle rychle. My jsme zatím šli s vychovatelkou sundávat vánoční výzdobu a rozvěšovat valentýnskou. Pak jsme konečně i my měli pauzu na oběd.
Když se děti probudily, šli jsme s nimi na hřiště a jedna holčička se mě neustále držela jako klíště. Všichni společně jsme se pak procházeli po celé školce a prohlíželi si novou valentýnskou výzdobu, která se vážně povedla. A nakonec už nezbývalo nic víc než se rozloučit. Tobiáš Firla

Dnes jsme jako vždy dorazili do školky kolem deváté. Děti už byly ve třídě a dostaly pomeranče na svačinku. Pak se posadily do kolečka a přivítaly se písničkou Bom dia. Paní učitelka se s nimi bavila o karnevalu, který mají příští týden, pak si šly děti hrát. Před obědem jsme šli na hřiště, kde jsou houpačky, ke kterým radši už nechodíme, protože děti si myslí, že když nám ukážou na houpačky, tak je tam zázračně dostaneme.
Na oběd pak měly děti rýži s vaječinou a kouskem salátu. Mně to přišlo jako zvláštní kombinace, ale dětem to chutnalo. Po obědě si děti šly lehnout a my jsme měli obědovou pauzu. Když jsme se vrátili, pomohli jsme schovat postýlky a trochu učesat holčičky. A pak začala zábava – dětem jsme pomáhali s přípravou masek na již zmíněný karneval. Po takto krásně stráveném odpoledne jsme si pak dali svačinu a pomalu se začali rozcházet domů.