Psychosociální průprava

Se směsicí zvědavosti a možná i obav, jsme se 16.5. sešli na autobusovém nádraží v Havířově, abychom odjeli na víkendovou akci, pořádanou Centrem prevence a nazvanou Psychosociální průprava. Už když nám ji mladý lektor Honza přišel nabídnout do školy, zaujala nás, takže jsme se do toho vrhli. Kdo věděl, co nás čeká? Asi nikdo, kdo žádnou víkendovku nezažil. Po cestě autobusem, která možná spíš připomínala cestu na školní výlet, protože jsme si neodpustili zpívat s rádiem, byl před námi poslední úsek k penzionu Tarem v malebném prostředí Těrlicka. Rozdělování pokojů, počáteční nadšení a zabydlování snad netřeba popisovat... Smyslem programu bylo vedení ke zdravému způsobu života, formování odmítavých postojů k nežádoucím jevům(závislostem...), práce ve skupině, vlastní sebezkušenost... Šlo taky o poskytnutí informací, důraz na kvalitu postojů, chování, nácvik schopnosti odmítnout, zvýšení sebevědomí, asertivitu, zkvalitnění sociální komunikace, přijímání vlastní zodpovědnosti... Prostě nám ukázali, jak bychom spolu měli komunikovat, pomáhat si a řešit každodenní problémy... Byla určena pravidla, kdo je porušil, pykal za to... Takže ti, co se neprovinili, pak měli možnost zhlédnout Labutí jezero v podání viníků. Hráli jsme spoustu motivačních her, ale i takové, které nás pobavily a rozesmály. Každá měla svůj smysl, ať se zprvu zdála sebepodivnější. Jako třeba hra na Klíšťata... Když se lektorka Iveta ptala, co očekáváme od tohoto pobytu, ozvalo se: „Zlepšení a ujasnění vztahů ve třídě.“ Dá se na tom pracovat, pokud se budeme snažit, to je jasné. Tak jsme hned ze začátku druhého dne otevřeli právě tuto problematiku... Naštěstí se nám den před tím dostalo rozebírání asertivního chování... Bylo to zvláštní, sedět v kroužku a nejdřív si navzájem vyříkat, co nám vadí, pak si vyjasnit situace, případně se omluvit, a nakonec slyšet pozitiva. Na každém se najde něco dobrého, pěkného, ocenitelného, jedinečného. A slyšet to od druhých, je povznášející. Takže jak to skončilo? V slzách. Dojetím se pohnul snad každý, dokonce i lektoři... Ten víkend mnohé dal! Poznání sama sebe, druhých, vědomí, že každý jsme osobnost. Bylo to příjemné strávení času v kruhu lidí, s nimiž máme jít po společné cestě ještě zhruba rok. Chtěli bychom tímto poděkovat lektorům Ivetě, Honzovi a Míše, protože bez nich a jejich vedení, bychom nenašli odvahu. Díky za Váš čas, trpělivost a porozumění, které jste nám věnovali. Text: Zuzana Kaňová, H 3. A Foto: Radim Remiáš, H 3. A