S vozíkem na lyžák

Lyžařský kurz je rozhodně jedna z akcí, na kterou běžný student vzpomíná celý život. A co teprve když je tento student na vozíku? Pak jsou zážitky s pobytem na horách spojené o to výjimečnější. Když jsem své rozhodnutí zúčastnit se lyžáku na Pradědu předestřel doma, všichni moji příbuzní se domnívali, že jsem se zbláznil. Co by vozíčkář dělal na horách? Odpověď, že by jezdil na saních a užíval si života, nebyla shledána uspokojivou. Po využití několika psychologických vytáčecích metod mi však byla cesta povolena. Vše bylo úžasné od začátku až do konce. Rozepisovat se o všech krásách lyžařského kurzu je zbytečné. Ať už bych se zmiňoval o krásném zdolávání hromad sněhu na saních nebo o dlouhých a zajímavých diskuzích na našem pokoji a to nejen s úžasnými spolubydlícími... Kdo nezažil, nepochopí. A kdo zažil, nepotřebuje vysvětlování. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kteří mi umožnili se této skvělé akce zúčastnit: skvělým pedagogům, mé úžasné asistentce Martině a svým spolubydlícím za to, že vydrželi mé nestoudné chrápání. Poděkování patří rovněž personálu Turistické chaty Barborka za to, jak se o nás během pobytu výborně starali. Na závěr malá rada pro všechny, kdo někdy váhali, zda jet či nejet na lyžák: nepochybujte a pokud můžete, jeďte! V mém případě to bylo skvělé rozhodnutí. Ján Žaludko 1. ročník oboru sociálně administrativní činnost