Reportáž z posledního týdne v Portugalsku

Konečně se nám podařilo sesbírat střípky z posledního týdne krásného pobytu v Portugalsku:

Pondělí 30. 5.
Začátek týdne a hned je o čem psát. Pondělí odstartovalo tzv. dětský týden, a to znamená, že jsou pro děti připraveny různé aktivity, které mají nachystané studenti školy.
Místo klasického ranního zpívání jsme s dětmi pekli mrkvový zákusek s čokoládovou polevou. Nejdřív jsme se seznámili s receptem obrázkovou formou, aby to děti pochopily, pak jsme si nachystali ingredience (vajíčka, mrkev, máslo,…) a pustili se do toho. Jedno dítě rozklepávalo vajíčka, přidávalo do hrnce mrkev, druhé zase míchalo těsto. Každý přiložil ruku k dílu. Nakonec jsme to šoupli do trouby a nechali péct. Děti šly mezitím na oběd. Zákusek byl mezitím hotov a děti si mohly po obědě dát skvělý dezert, který si samy vytvořily a upekly.
Odpoledne bylo pro děti přichystané překvapení. Šli jsme společně do velkého kino-divadelního sálu, usadili jsme se a čekali, co se bude dít. Na scénu přišel kouzelník, který ukazoval opravdu neuvěřitelná kouzla, např: dokázal vykouzlit andulku (a my jsme nikdo nechápali, jak). Poté se zpívalo a tančilo na různé písničky, šlo vidět, že to děti baví. A v poslední řadě začala hrát dosti známá písnička a přísahám, že všechny děti zpívaly. Bylo to neuvěřitelné, vypadalo to jak na nějakém koncertě.
Pro tento den opravdu nemám slov. Sledovala jsem to téměř celou dobu s otevřenou pusou a nestačila se divit, jak můžou být děti ve věku 3-5 let tak nadané, učenlivé, zkrátka úžasné.

31.5. Úterý - Bogalha, Nikča B.
Přišly jsme s Nikčou do Bogalhy a jako každé ráno jsme vymýšlely program pro děti na odpoledne, než přijdou ze školy. Po obědě, když jsme přišly z oběda, nás děti přivítaly. Pak jsme si společně zahráli UNO, pexeso a povídali jsme si. Po domluvě s paní učitelkou jsme dětem rozdaly lízátka a paním učitelkám drobnosti, jelikož to byl náš poslední společný den. Naše zařízení totiž „slavilo narozeniny“, a tak bylo na naše závěrečné dny zavřené. Když se blížil konec naší pracovní doby, šly jsme se s dětmi fotit a poté i s vedením - na památku jsme dostaly s Nikčou kuchařku a odznáček. Děti nás potom nechtěly pustit domů, a tak jsme se s Nikčou vrátily pozdě. Byla to skvělá zkušenost a děti moc fajn!

Středa
Hned ráno jsme se s dětmi v kruhu přivítala. Děti povídaly, co dělaly předchozí den a jak se mají. Poté si s paní učitelkou řekly, co je za den, měsíc a rok a udělaly docházku. Kolem desáté hodiny jsem dětem nachystala svačinu a společně jsme při ní sledovali pohádky. Poté nastala přestávka, a tak jsem si s dětmi hrála venku na školním hřišti. Pak děti vyráběly obrázky, kde se snažily nakreslit samy sebe. Zároveň zdobily barvami talíře. Poté nastal čas oběda a já dětem pomáhala. Po odpoledním odpočinku se děti mohly těšit na překvapení - jeden chlapeček měl narozeninovou oslavu. S paní učitelkou jsme přichystaly občerstvení, všichni jsme mu zazpívali hodně štěstí zdraví a každý dostat dort.

Čtvrtek - 2. 6. 2022
Dneska jsme s dětmi dopoledne vyráběli jejich autoportréty, které se následně vyvěsily na nástěnku. Děti byly moc šikovné a velmi jim to šlo. Odpoledne následovalo volné hraní a pak jsme si zazpívali pár písniček z pohádek, které všichni dobře znají. Děti si se svou paralelní třídou nacvičují tanec a písničku na konec roku, takže měly trénink a potom svačinku. Po svačince následovala hodina tělocviku, kde hrály různé pohybové hry, jako např. Sochy. Po tělocviku šly zase do třídy, kde proběhlo každodenní česání a krášlení před odchodem domů. Toto byl také náš poslední den v práci, takže ke konci probíhalo i dojemné loučení. Sama za sebe mohu říct, že mi tento měsíc praxe uběhl velmi rychle a budu na něho vždycky vzpomínat.
Markéta Andělová L1. A

Pátek 3. 6. 2022
Poslední pátek a poslední den ve školce. Když jsme už šly na pracoviště, moc dobře jsem si uvědomovala, že je to naposled. Byl to divný pocit, že něco tak hezkého a nového nám má za chvíli skončit. Dětem jsem naposledy pomáhala třeba s ostrouháním pastelky nebo vygumováním špatně napsaného písmenka. Naposledy jsme si taky zopakovali české barvy, nejlépe jim šla modrá ????. V 10 hodin jsem jim naposledy nachystala a rozdala talíře se svačinou. Na obohacení jsem jim tentokrát ke svačině rozdala naše české lentilky, které jsem si pro ně přivezla. Děti z toho byly nadšené a začaly mě objímat. Když jim učitelka řekla, že tam jsem naposledy, děti se ke mně hned seběhly a měli jsme poslední společné objetí. Nastal čas, abychom se s dětmi rozloučili a já jen stěží v sobě držela slzy, protože mi říkaly na rozloučenou moc hezké věci. A to je nejlepší je, že nás to moc bavilo! Protože jen takhle poznáte, že to, co děláte, má smysl.
Odpoledne jsme jeli na oběd do jiné části Bragy, protože nás čekal závěrečný ceremoniál. Takže jsme se všichni hodili „do gala“ a jeli jsme. Na oběd už jsme nečekali nic jiného než rýži, protože tu tam dávali ke všemu. Na oběd jsme tedy měli opravdu rýži, hranolky a kuřecí maso se salátem. Pak přijel pán z pořádající agentury a tento projekt se chýlil k úplnému definitivnímu konci. My jsme si to však užili do poslední chvíle.

Poslední den
Máme tady poslední den! Celý měsíc uběhl jako voda, ale myslím si, že můžu snad za všechny říct, že jsme si každý moment našeho pobytu v Portugalsku moc užili. Den začal pro každého jinak, někteří se šli před dlouhou cestou ještě na chvíli prospat, ale většina ani na minutku nezamhouřila oko. Z hotelu jsme totiž odjížděli už ve 2 ráno. Těsně před odjezdem jsme si společně povídali, vzpomínali, ale také i poplakali. Také jsme na hotelovou nástěnku určenou pro vzkazy budoucím studentům napsali krátkou zprávu, kterou jsme připevnili na obrázek České republiky. Okolo 1:50 jsme se všichni sešli u recepce, kde jsme odevzdali karty k pokojům a dostali naši poslední hotelovou snídani. Pak už jsme si jen uložili zavazadla do autobusu, který na nás čekal před hotelem, ale taky jsme se naposledy rozloučili s několika polskými a tureckými studenty, kteří nám na rozloučenou mávali. Cesta autobusem na portské letiště nebyla příliš dlouhá, ale byla velmi emocionální. Společně jsme si zazpívali několik písníček, u kterých jsme vzpomínali na náš pobyt v Braze. Na letišti jsme se už jen rychle odbavili a okolo 4:20 jsme nastoupili do letadla. Bohužel byl Portu silný déšť, a tak jsme před vzletem museli počkat v letadle ještě 45 minut. Z Porta jsme vzlétli v 5:45 a až na pár menších turbulencí jsme za 2,5 hodiny v pořádku doletěli do Amsterdamu. Z Amsterdamu jsme původně měli letět ve 12 hodin, ale opozdil se nám let, takže jsme čekali o hodinku déle. Delší pauzy jsme ale využili a zašli si v klidu na jídlo, kávu anebo si na chvíli zdřímli. Okolo půl druhé jsme vyletěli z Amsterdamu směrem do České republiky. Tady byla turbulence o trochu větší, ale nikoho to nerozhodilo a za hodinu a půl jsme si šli vyzvednout naše zavazadla. Naneštěstí byly ale 2 kufry poškozené, takže jsme před odchodem z letiště udělali ještě krátkou zastávku na vyřešení problému. Poté jsme se přesunuli na hlavní nádraží, kde jsme měli čas si chvíli odpočinout při čekání na zpožděný vlak, který pro nás přijel v 17:50. Jenže protože se vlaky kvůli zpožděným letadlům musely měnit, zbyly na nás místa už jen v tichém vagoně. Většina z nás ale tichý vagon uvítala a klid využila na zasloužený spánek. Několik z nás si ale šlo sednout do chodby vlaku, kde jsme si povídali a sledovali západ slunce. Ve 21:15 jsme přijeli do naší vlakové stanice, kde jsme se rozloučili a každý vyrazili na cestu domů. Na závěr už bych jen chtěla všem poděkovat za tuto úžasnou celoživotní zkušenost a zážitek.