Portugalsko - reportáž očima žáků - 2. týden

Pondělí 16. 5. 2022
Den začal jako normálně – v 9:00. Dopoledne jsme s dětmi měli klasický pozdrav a následovala hodina hudby, kde měly děti hádat různé písně z pohádek. Byly moc šikovné, protože uhádly úplně všechny. Poté měly děti asi hodinovou pauzu na hraní a šly na oběd. Po obědové pauze jsem měla pro mou třídu nachystaný program zhruba na hodinu. Jednalo se o skládání origami. Naučily se, jak se skládá jednoduchý motýlek a malé srdíčko. Provedla jsem i ukázku těžšího druhu origami – růže. Ti odvážnější ji i zkusili. Dětem se aktivita velmi líbila a moc si ji užily. Pak následovala svačina a hraní si venku na hřišti. Kolem 4 odpoledne už byly děti ve třídě a chystaly se na odchod domů.
Markéta Andělová, Pracoviště: soukromá školka Leonarda da Vinciho třída dětí – 4 roky
Úterý 17. 5.
Dnes jsem byla na praxi v mateřské škole Colégio Semear, ve třídě s dětmi mezi 2 a 3 roky.
Můj den ve školce začal v 9 hodin ráno, když mě a mé spolupracovnice přivezlo auto k budově. U vchodu jsme se rozdělily a každá šla do své třídy. Já jsem šla nahoru do patra do místnosti, kde už v kruhu na koberci seděly děti. Přisedla jsem si k nim a společně i s paní učitelkou jsme si zazpívali pár písniček a pozdravili se. Poté začala zábavnější část, a to poznávání zvířátek poslepu. Paní učitelka vždy jednomu dítěti zavázala šátkem oči a podala mu do ruky plastovou figurku zvířátka. Ostatní děti horlivě napovídaly a těšili se, až na ně přijde řada. Jakmile si to všichni vyzkoušeli, paní učitelka vytáhla ze skříně velkou plyšovou žábu a prostřednictvím ní děti pochválila. Bylo vidět, že žabka je velmi oblíbeným plyšákem, ze kterého byli všichni nadšení.
Protože už byl skoro čas oběda a odpoledního spánku, rozdaly jsme s paní učitelkou dětem knížky na zabavení a začaly jsme připravovat postýlky. Když bylo vše hotové a nachystané, šly děti ruku v ruce na oběd. Nejlepší zážitek dne byl, když se chlapeček pokusil chytit holčičku za ruku, ale ta začala plakat. Bylo mi to trochu líto, protože to bylo opravdu roztomilé. U oběda jsem pomáhala s roznášením jídla a s krmením malého chlapečka s autismem. Po jídle nastal čas spaní, bohužel jen pro děti. Poté, co jsem uspala pár dětí, mi nastala hodinová pauza na oběd.
Vrátila jsem se do školky, začala budit ospalé děti a postupně schovávat postýlky. Napůl ještě spící děti jsme odvedly zpět do jídelny, kde dostaly svačinu v podobě toastového chleba se šunkou a kousek hrušky. Nejspíš měli všichni hlad, protože po chlebu i hrušce se jen zaprášilo. S plnými bříšky jsme se všichni vrátili zpět do herny, kde si děti posedaly na koberec a dostaly do rukou knížky na prohlížení. Po asi 10 minutách jsem už musela jít, a proto jsem na rozloučenou dostala hromadné obětí od všech dětí.
Středa 18. 5.:
Ve středu před devátou hodinou ráno jsem dorazila do mateřské školy Colégio Dom Diogo de Sousa, kde mě přivítaly tříleté děti sedící v jednom velkém kruhu i s paní učitelkou. Děti nám říkaly, jak se jim spalo, co dělaly předešlý den a na co se dnes těší. Poté jsme společně zopakovali, co je za den, měsíc a rok a zároveň jsem jim řekla, jak se to říká v češtině.
Kolem desáté hodiny jsem nachystala dětem svačinu, poté měly půl hodiny přestávku, ve které si hrály se staršími dětmi na chodbě. Po přestávce děti zpívaly písničku o rodině a jejich učitelka jim četla pohádku. Já jsem zatím na stoly nachystala plastelínu, ze které děti vyráběly různá zvířata a věci. Zatímco si děti hrály, pomáhala jsem vyrábět pomůcku ke hře na další den.
Kolem třetí hodiny jsem šla plnit svou nejvíce oblíbenou část práce – buzení dětí. Po probuzení jsem některým dětem pomáhala se obléct zpět do normálního oblečení a poté si šly děti hrát. O půl čtvrté jsem dětem nachystala svačinu, a když ji dojedly, dívaly se na pohádku.
Čtvrtek 19. 5. 
Čtvrteční ráno jsme začali jako každý jiný den vydatnou snídaní a po ní jsme se vydali na svá pracoviště. Já přišla právě na svačinu dětí. Pozdravili jsme se tak, že jsme si společně s dětmi zazpívali pár portugalských písniček. Jelikož po několika dnech bylo opravdu hezké a teplé počasí, strávili jsme s dětmi celý den venku na školní zahradě. Pak šly děti na oběd. Zatím jsme s paní učitelkou připravily postýlky a jak postupně děti přicházely z oběda, hned jsme je uspávaly.
V 13 hod následovala naše hodinová pauza na oběd, na který docházíme do restaurace.
Po návratu do školky jsme pomalu budily děti a pustily jim pohádku, zatímco jsme uklízely jejich věci a postýlky. Dnešní den byl zvláštní tím, že holčička z mého oddělení měla narozeniny, a tak pro ni byla nachystaná narozeninová oslava, na kterou přijeli i rodiče. Malé oslavenkyni jsme popřáli a zazpívali a poté se podával dort.
Po skončení pracovní doby nás vyzvedl řidič a jeli jsme na hotel, kde si pár z nás odpočinulo na terase, kde jsme se snažili chytit na sluníčko trochu vitamínu D. Poté jsme se šly projít k řece, kde jsme si chvilku poseděly, navštívily jsme pár místních obchodů a vrátily na hotel na večeři.
Po večeři jsme měli schůzku, kde jsme si popovídali o naší praxi a poté jsme si až do večerky i s paní učitelkou hráli karetní hru UNO. Tak jsme zakončili náš den.
Pátek 20. 5. - Sociální činnost - Bogalha
Budíček byl 8:45, to už spoustu našich kolegyň pracovalo ve školách a my teprve vstávaly. Náš pracovní den začal nečekaným zvratem. Dětem ze základních škol stávkovali učitelé, a tak musely být děti shromážděné v centru pro volnočasové aktivity. Když jsme přišly do centra, děti si už hrály venku na hřišti a zahradě. Přidaly jsme se k nim a hráli jsme PROSTŘEDNÍKA. Pak jsme hledaly s dětmi čtyřlístky (dokonce jedna holčička našla pětilístek) a hrály fotbal.
Stalo se nám, že během této zábavy se jedna autistická holčička nazlobila a začala agresivně útočit na dívenku, která našla pětilístek. Uklidnit ji dokázala až paní vychovatelka. Poté jsme se přemístili do herní místnosti, kde jsme před obědem všichni hráli pexeso.
Po naší obědové pauze jsme děti učily česká slova a ony nás portugalská. Pak se děti šly věnovat osobnímu rozvoji. Po skončení jejich programu jsme šly na střešní hřiště a hrály jsme chvíli volejbal. Protože však svítilo ostré sluníčko, šly jsme zpátky do herní místnosti hrát UNO, které jsme s Nikčou vyhrály. V 17:00 nám skončila práce a my šly s úsměvem domů.
Nikol Býčková H3.A
Sobota 21. 5.
V sobotu nastal náš první rest day! Většina z nás začala tím, že si pár hodin přispala, což si v pracovních dnech dovolit úplně nemůžeme. Takže jsme si pospali, tedy kromě několika ranních ptáčat, která na snídani naběhla hned po jejím otevření. Dopoledne jsme každý trávili trochu jinak. Někteří z nás se dali do praní a sušení v hotelové prádelně, jiní vyrazili do místních krámků sehnat suvenýry pro své nejbližší a například já jsem většinu dopoledních hodin strávila dopisováním pedagogického deníku.
Po obědě a řádném odpočinku se mnozí z nás rozhodli zajít s paní učitelkou Švarcovou na její poslední kávu v Portugalsku. V plánu byl i piknik v blízkém parku, ale počasí nám bohužel moc nepřálo. Na hotelu jsme si poté dali večeři a čekali na příjezd paní učitelky Petroncové. Tu jsme pořádně přivítali a po dlouhé cestě ji nechali odpočívat. Den jsme zakončili poněkud smutnějším a ospalejším rozloučením s paní Švarcovou.
Pruknerová Barbora
Neděle 22. 5. 
Dnešní den v Portugalsku byl spíše takový relaxační, odpočinkový. Běžně máme v neděli volno, ale tento víkend se nám to volno výjimečně přehodilo na sobotu a v neděli byl výlet.
Zavítali jsme na místo jménem Vienna Do Costello. Je to blízko atlantského oceánu, kde jsme taky strávili většinu našeho výletu. Voda byla studená, ale venku bylo teplo, takže se to kompenzovalo. Ještě než jsme dojeli k zmiňovanému oceánu, byli jsme hodinku u jednoho hradu, který je klasicky ve velké výšině, takže výhled na oceán a okolní města byl parádní. Tam jsme dostali půl hodinky rozchod a mohli jsme tak prozkoumat krásy tohoto místa.
Od hradu jsme se již přesunuli k zmíněnému oceánu a byl to opravdu silný zážitek. Pláž, písek, voda, turisté, sluníčko. Nic tomu nechybělo. Voda nás opravdu zmohla, takže jakmile jsme už jeli od oceánu na hotel, polovina lidí usnula únavou. Myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme si to opravdu všichni užili a jsme rádi za tuto příležitost. Už se nemůžu dočkat dalšího výletu.